HISTORIE ČESKO-BRAZILSKÉ KULTURNÍ UNIE V SAO PAULU

Stopy prvních českých imigrantů v Brazílii vedou do státu Minas Gerais, kam přišli v roce 1823. Místem jejich původu byla oblast kolem města Třeboně v jižních Čechách, odkud pocházela také matka známého brazilského prezidenta, Juscelina Kubitscheka de Oliveiry, během jehož vlády byl realizován projekt na přesun hlavního města z Rio de Janeira do nově postaveného města Brasília.

V roce 1893 se v oblasti Českého ráje, zejména v Rovni, Mladějově a okolí, zorganizovala první česká výprava do Brazílie. Byli to hlavně zemědělci a různí řemeslníci. Jejich plánem bylo založit českou osadu na jihu Brazílie, ve státě Santa Catarina. Když dorazili do Brazílie, dozvěděli se, že vypukla revoluce, jež jim zabránila dojet do vysněného cíle. A tak se výprava vydala do města São Paula, dnes hlavního města státu São Paulo. Jednalo se o osm českých rodin a pět svobodných mladíků.

Nedlouho poté, dne 13. října 1895, byl založen český spolek v São Paulu, který nesl jméno União Educacional e de Apoio Slavia (Vzdělávací a podpůrný spolek Slavia). Spolek měl v té době asi dvacet členů a sídlo ve starém domě na ulici Correa Dias 17 ve čtvrti Vila Mariana. V tomto skromném přízemním domku bydlelo osm rodin, které přišly do Brazílie. Spolek Slavia byl předchůdcem dnešní Česko-brazilské kulturní unie, což je poslední název, který získal v roce 1993.

Zakládající členové dělali všechno proto, aby se udrželo národní cítění, zvyky a tradice. Hned zpočátku založili českou školu, kterou se však z finančních důvodů nepodařilo udržet, což nebylo nic nepochopitelného, protože v té době ještě neexistovalo Československo, ale Rakousko-Uhersko, a s finanční pomocí pro Čechy v zahraničí se nedalo počítat.

Tento malý český spolek čas od času poslal finanční prostředky do národní knihovny v Rovni, aby mu poslala knihy. A tak byla založena první česká knihovna v Brazílii. Také byl založen kulturní odbor, kde se zpívalo, hrálo ochotnické divadlo, organizovaly slavnosti a příležitostně tradiční české svátky, jako svátek svatého Josefa, Velikonoce atd. Spolek se stal známým a měl v Čechách dobrou pověst. Začala se vyměňovat korespondence se zemí původu. Češi, kteří chtěli emigrovat, žádali o informace o pracovních místech a pracovních podmínkách. S neuvěřitelným nadšením byly plánovány společenské události, do nichž se zapojoval velký počet dobrovolníků. A tak se v Brazílii, a zejména v Sao Paulu, začala šířit česká kultura a češství. Ti, kteří přišli později, zde nalezli přívětivé přijetí od svých krajanů.

V období prvního odboje byli Slavisti v intenzivním kontaktu s Českým národním sdružením a podporovali boj za národní osvobození. Po převratu v roce 1918 udržovala Slavia písemné styky s československými úřady v Praze, měla velmi přátelské vztahy s provizorním konzulátem v Rio de Janeiru a fungovala jako provizorní konzulát Československa, než se situace zoficialiovala.

Byla zde založena tělovýchovná jednota Sokol, která pravidelně organizovala cvičení k vybudování pravé slovanské duše. Slavisti a Sokolníci se těšili respektu autorit, co se týče zachovávání české kultury. V tom období byl v úzkém kontaktu se Slavií konzul Československé republiky v Sao Paulu, který pracoval nezištně a pomáhal také v citlivých finančních záležitostech.

Ale období nadšení a úspěchu v kulturní a společenské oblasti vystřídala letargie a nezájem samotných členů. Během 47 let měli naši krajané obtíže s vhodným prostorem. Přestěhovali se 19 krát, z jednoho domu do druhého, z hospody do hospody. Rostla touha mít své vlastní prostory. Podařilo se to až v roce 1942, kdy krajané koupili v Sao Paulu nemovitost. Byl to přízemní domek s velkým sálem, částí určenou pro domovníky a rozlehlým dvorem. Nemovitost se nacházela na ulici Dr. Rodrigo de Barros 149, ve čtvrti Luz, blízko železniční stanice. Krajané ochotně a s láskou poskytli materiál na úpravu domu a nábytek, aby nové sídlo mohlo sloužit pro účely klubu.

V Evropě byla již čtvrtým rokem válka, která způsobila další odliv českých a slovenských občanů do Sao Paula. Většina z nich přišla bez jakýchkoliv prostředků a jejich první kroky směřovaly do jediného existujícího českého klubu, kde žádali o pomoc při hledání zaměstnání.

V padesátých letech došlo k drastické změně v soužití mezi takzvanými starými a novými imigranty. Také byly přerušeny vztahy s českými diplomatickými autoritami s českým klubem v Sao Paulu. Důvodem toho byla skutečnost, že téměř všichni, kteří odešli po roce 1948 byli odsouzeni režimem. Českoslovenští úředníci pronásledovali všechny, kteří nesympatizovali s novým režimem, čímž také trpěli jejich příbuzní, kteří zůstali doma.  

Nových imigrantů bylo tolik, že původní malý spolek nemohl uspokojit jejich potřeby. Brzy se objevily názorové rozdíly mezi novými imigranty a starousedlíky. Jedním z důvodů byl rozdíl ve vzdělání mezi nimi. Přesto však noví příchozí vyhledávali krajany, a proto se stávali členy spolku a v roce 1955 dokonce členy vedení.

Státní svátek 28. října a další významná data se realizovala v pronajatých prostorech a menší události v sídle Unie. V roce 1957 byla společnost přejmenována na Československo-brazilský kulturní spolek (União Recreativa e Cultural Tchecoslovaca). Jelikož noví imigranti našli v Brazílii uplatnění v zaměstnání, rozhodli se v roce 1962 z bezpečnostních důvodů zbourat domek a postavit v prostorech zahrady nový sál. Začali shromažďovat finanční prostředky na výstavbu jeviště a kuželkové dráhy. V roce 1963 byla zbourána přední část domu a byl představen projekt a finanční plán na výstavbu nového sálu.

V období 1955 - 1960 byl prezidentem Juscelino Kubitschek, který spoustě imigrantům udělil brazilské občanství. Jeho největším dílem byla výstavba nového hlavního města Brasília, kam nechal přesunout vládu z Rio de Janeira a vytvořit základy moderního státu 20. století. Po konci úspěšné vlády Juscelina Kubitscheka nastaly horší časy. Byl zvolen nový prezident Jânio Quadros, kteý po roce vlády odstoupil z dodnes nevysvětlených důvodů. Vlády se ujal viceprezident  João Goulart, známý jako JANGO, zastánce ultralevicové politiky. Vládl až do 31. března 1964, kdy byl sesazen vojenským převratem a přinucen emigrovat do Uruguaye. Během jeho vlády se čeští krajani zapojovali do obrany demokracie a svobody.

Kvůli této mimořádné situaci se rekonstrukce sálu Unie opozdila a vše bylo učiněno jen provizorně. Ale oslavy se konaly i nadále. Slavil se karneval, TGM, taneční slavnosti svatého Josefa, den matek, výročí vzniku Československa, dětský den s vánočními dárky a koledami. Organizovaly se výlety do neznáma a loutkové divadlo. Byla založena taneční skupina Slavia a nacvičovala se Česká beseda.

Rekonstrukce se nerealizovala a provizorní opravy již nedokázaly dál zabránit chátrání salonu, který začal mít vážné problémy. Během 4 let se podstatně snížil počet členů, kteří byli nespokojení s prostředím klubu. Až v roce 1968 byla opravena střecha. Byl to rok, kdy na československých hranicích začala růst přítomnost sovětského vojska a tanků a došlo k invazi Československa. Jedné mimořádné schůze se zúčastnil velký počet Čechů a zástupců všech cizích imigrantů v Sao Paulu, tisku a parlamentu. Začal se organizovat protest a krajané vystoupili na pódium Městského divadla. Za naprostého ticha zazpívali národní hymnu a sklidili bouřlivý potlesk. Zoufalé protesty pokračovaly s prosbou o pomoc vlasti.

Přišla nová vlna imigrantů. Zpočátku se nezapojovali do činnosti Unie, která se pořád ještě potýkala s krizí. Tělovýchovná jednota Sokol neměla již více zájemců, proto prodala svůj majetek. Rok 1969 byl zapsán jako rok minimální činnosti. Vedení jen s velkými obtížemi udržovalo Unii činnou a bylo jisté, že je nutné učinit radikální krok: prodat nemovitost a koupit nové sídlo. To také proto, že kvůli obrovskému růstu města Sao Paula se čtvrt, kde bylo současné sídlo Unie, stala nevhodnou.

V roce 1974 byla nalezena nemovitost vhodná ke koupi, ale chybělo 30% ceny. Jen díky darům členů a půjčky od dvou členů vedení se podařilo koupi uskutečnit. Dům se nacházel na ulici Jacutinga 601 ve čtvrti Moema. S velkou radostí se tedy inaugurovalo nové sídlo, které bylo možné koupit jen díky odhodlání členů, kteří tím získali nový český domov v Sao Paulu.

Koupě nového sídla znamenala začátek nových činností, koupil se nový nábytek jako stoly, židle, nádobí, příbory a velké industriální hrnce. V Moemě začaly kurzy české kuchyně, vaření obědů a typických českých jídel, roční bazary, které byly známé v širokém okolí. Díky těmto činnostem a měsíčním příspěvkům členů se spolku podařilo udržet. Ženy dobrovolně pomáhaly ve svém volném čase malovat nádobí, šít, další členové klubu dávali různé vlastnoručně vyrobené produkty. Ale slavnosti se dál musely konat v pronajatých salonech, protože dům neposkytoval dostatek prostoru. Taneční skupina pokračovala se zkouškami a vystupovala na Dnu imigrantů, nebo na Festivalu mezinárodního folklorního tance organizovaném japonskou komunitou.

V Moemě byla zahájena rozsáhlá výstavba bytových domů. Netrvalo dlouho a lidé začali prodávat své rodinné domy stavebním firmám, protože se velmi zhodnotily. Po letech jednání, v roce 1989, také  Unie prodala svůj dům a koupila nemovitost na ulici Cassiano Ricardo 195, ve čtvrti Jardim Cordeiro. Tento dům měl pozemek 1600 m2 a 700 m2 zastavené plochy. Byla to obrovská radost! Konečně bylo možné dělat oslavy ve vlastním sídle! Když se část provizorně zastřešila, vešlo se tam až 200 osob. Díky prodeji sídla v Moemě zůstala ještě velká finanční rezerva do budoucna. Toto nové sídlo poskytovalo dostatek prostoru pro zkoušky Slavie, bazén i místo, kde si mohly hrát děti.

V roce 1989 s pádem železné opony a možností navštěvovat vlast návštěvnost členů podstatně klesla. Rozdělení Československa – kdy vznikly dva samostatné státy, Česká republika a Slovenská republika – způsobilo velké trauma. Někteří členové se nesmířili s přejmenováním spolku na Česko-brazilskOU kulturní uniI, přestože většina členů vždy patřila k české části Československa. Slováci měli i v minulosti svůj vlastní spolek. V novém sídle Unie přijala v roce 1996 prezidenta Václava Havla a v roce 2009 také prezidenta Václava Klause s doprovodem. Události se účastnilo více než 200 lidí.

V roce 2006 začala výuka českého jazyka, což byla iniciativa české vlády, aby byly zachovány české zvyky a tradice mezi krajany v zahraničí a jejich potomky. Učitelé jsou vysílaní z České republiky a placeni českou vládou. Vystřídali se zde Markéta Pilátová (2006-2007), Marek Belza (2007), Petra Mocová (2008-2010) a Klára Bachurková (od roku 2011). Část výuky českého jazyka Unie poskytla univerzitě USP, kam dojíždí učitel dvakrát týdně. Průměrný počet studentů českého jazyka je každoročně 60-70 osob.

Výše zmíněné otevření hranic způsobilo, spolu se zestárnutím a úmrtím dřívějších členů, drastický úbytek členů. Umístění sídla v rezidenční čtvrti neumožňovalo Unii zahájit komerční aktivity, jako provoz restaurace, pořádání svateb apod. Lokalita byla těžko dostupná těm, kteří nemají auto. Postupem času nebylo možné sídlo a chod spolku financovat a došly finanční zásoby z minulosti, proto bylo rozhodnuto sídlo prodat, prozatímně pronajmout sídlo nové a peníze získané z prodeje nemovitosti investovat tak, aby v budoucnu mohl klub fungovat bez nutnosti vybírání členských poplatků a našetřit na koupi nového vlastního sídla. Současná adresa pronajatého domu je Rua Hideo Suguiyama 79, nedaleko letiště Congonhas.

Obrázky Česká republika

Top Free Bets Bonuses view here.